Josef Božek – poněkud zapomenutý tvůrce parního vozu

• Josef Božek (polsky Józef Bożek) se spolu s Georgem Stephensonem proslavil jako konstruktér parního vozu.
• Po mnoho let byl pro historiky záhadou, protože nebylo jasné, zda byl považován za Poláka nebo Čecha.
• Navzdory svému konstruktérskému géniu a mnoha vynálezům, které během svého života vytvořil, zemřel Božek spíše v chudobě a osamělosti.

Polák z Těšínského Slezska

Józef Bożek (česky Josef Božek) se narodil v roce 1782 ve vesnici Biery u Bialé v Těšínském Slezsku jako syn místního mlynáře. Od dětství projevoval zájem o vynálezy a experimentování.
Jeho vášně se nejprve soustředily na mlýnská kola, kterými se z pochopitelných důvodů obklopoval. Pak si talentované dítě začalo vyrábět vlastní hodiny ze dřeva.

V roce 1803, ve věku 21 let, odešel mladý Božek studovat – nejprve do Brna (kde studoval matematiku a mechaniku u profesora Christiana Carla Andrého), poté roku 1804 odešel coby dvaadvacetiletý s osmi groši a modelem postřihovacího stroje na zádech pěšky do Prahy, kde na Karlo-Ferdinandově Univerzitě studoval logiku a filozofii, ale už v roce 1805 přijímá nabídku Františka Josefa Gerstnera, samotného ředitele na Královském českém stavovském technickém učilišti a stává se tak Gerstnerovým mechanikem a asistentem. Na tomto místě mohl uplatnit i své znalosti hodinářského řemesla, kterému se vyučil u pražského hodináře Petra Heinricha. Kromě hodin také sestavoval modely a přístroje pro potřeby vyučování. Šíře Božkova umu byla obdivuhodná, protože vedle zmíněných přístrojů sestrojil i protézy lidské ruky a nohou.

Pára v pohybu

Největším snem, touhou a přáním Josefa Božka bylo pracovat na parním vozidle a zkonstruovat takový inovativní vynález. Toho se podařilo v roce 1815, kdy zkonstruoval vlastní parní vůz, který jako první na našem území (i v habsburské monarchii) předvedl 24. září 1815 v Královské oboře. Referoval o tom deník Prager Zeitung. Sestrojil také dva parníky. Nejdříve asi 1,5 metru dlouhý model, který předvedl na rybníku ve Valdštejnské zahradě a pak 13,27 metru dlouhý a 2,84 metru široký parník, který společně s parním vozem předvedl 1. června 1817 v Královské oboře a na náhonu Císařského mlýna. Během produkce se strhla průtrž mračen a v nastalém zmatku někdo ukradl pokladnu s vybraným vstupným. Zadlužený Božek rozbil svůj vůz a zanevřel do konce života na experimenty s parním strojem. Založil podnik Strojírny Božek a synové, který se věnoval konstrukci čerpadel pro vodárny (např. systém odtlačného zařízení pro novomlýnskou vodárnu v Praze). Později zhotovoval vagóny pro Gerstnerovu koněspřežnou železnici České Budějovice – Linec.

Božkovo vozidlo – co ho odlišovalo?

Parní vůz Josefa Božka byl v každém ohledu jedinečný. Připomeňme si, že tehdejší „auta“ byla poměrně velká a vyžadovala obsluhu více osob. Další konstrukční výzvou u těchto strojů byl obrovský – i na místní poměry – motor. Navzdory těmto obtížím byla dosažitelná rychlost pouze 18 kilometrů za hodinu.

Božkův vynález se ukázal jako průlomový, protože od té doby stačil pro řízení vozidla pouze jeden člověk, nikoli několik lidí. Vedle řidiče se v jeho parovozu vezli i dva cestující – a to za relativně pohodlných podmínek. Kromě toho se zvýšila i rychlost, s jakou se dalo cestovat. Bylo to až 45 kilometrů za hodinu. Vzhledem k počátku 19. století byla tato hodnota skutečně impozantní.

Polsko-britská válka o vstup do kánonu legend

Průlom v pozemní dopravě má ​​dva otce. Jedním z nich je Josef Božek, o kterém je psáno zde. Ale ve skutečnosti se o George Stephensonovi mluví mnohem častěji. Co vedlo Brita, a ne Poláka, k vstupu do panteonu výjimečných vynálezců?

V první řadě si musíme uvědomit, že habsburská monarchie – ačkoli byla spojována s nádherou – byla ve skutečnosti ekonomicky zaostalejší. Situace byla jiná na Britských ostrovech, které byly koneckonců „vlastí“ vynálezů využívajících páru. Tamní instituce a vlády se nebály investovat do tohoto typu inovací, protože v nich viděly nejen potenciál pro lidstvo, ale i příležitost obohatit se. A v důsledku pozdějších problémů na mezinárodních trzích britští průmyslníci zoufale hledali levnější dopravní prostředek než cestování na koni (kvůli příliš vysoké ceně krmiva) a byli připraveni do něj značně investovat.

Za druhé, překážkou byly politické a komunikační otázky. Velká Británie byla v té době blokována Napoleonem Bonapartem. Informační „hranice“ se proto nevyhnutelně objevila. Některé informace se na kontinent nedostaly, takže Božek se prostě zpozdil. Přes malý věkový rozdíl mezi oběma vynálezci (Stephenson byl o rok mladší) a relativně krátký časový interval se ukázalo, že iniciátorem byl Stephenson.

Třetím problémem byly známosti. Zlomyslní věří, že o úspěchu Brita rozhodly konexe, nikoli časová perspektiva. Říkalo se, že znal bohaté mecenáše. Polák z Těšínského Slezska však takovou výsadu neměl, takže neměl právo prorazit.

Až do poloviny 30. let 19. století se Josef Božek projevoval jako pracovitý, ale bohužel nedoceněný technik a umělec. Zároveň si jeho současník a geniální muž George Stephenson užíval slávy a bohatství.

Polák nebo Čech?

Ačkoli sám Božek o své etnické identitě nikdy nepřemýšlel, historici ano. Byli to oni, kdo navrhli spor o to, kdo byl vlastně konstruktérem: Polák nebo Čech? Kterému národu se to připisuje?

Většina zdrojů uvádí, že Josef Božek byl Polák, narozený v polské rodině, v Těšínském Slezsku. V té době bylo součástí habsburské monarchie a přímo sousedilo s dnešní Českou republikou. Navíc velká část obyvatel těchto oblastí mluvila plynně česky. Polským badatelům zabývajícím se Božkovým životem jistě nepomohla ani skutečnost, že Božek strávil většinu svého života v Praze a všechny jeho vynálezy vznikly tam.

Podceňovaný génius

Polský inženýr z Těšínského Slezska zasvětil svým vynálezům prakticky celý svůj život. Nikdy se však netěšil popularitě, kterou by si v průběhu desetiletí zasloužil. Ani Poláci, ani Češi neměli o financování jeho projektů zvláštní zájem. Ani po své smrti nebyl připomínán jako první konstruktér parního kočáru, protože ho časově i popularitou předběhl talentovaný současník z Britských ostrovů.

Rodinný život

Dne 20. listopadu 1808 se Božek v Praze v kostele sv. Havla oženil s Josefinou, dcerou pražského sládka Langa. Narodili se jim dva synové, František (1811–1886) a Romuald (1814–1898).
Starší František navázal na otcovu činnost hodináře a jemného mechanika a převzal po něm i zaměstnání c. a k. mechanika na Polytechnice.
Mladší Romuald vynalézal a konstruoval mj. dopravní prostředky, časoměrné přístroje, lékařské či hudební nástroje, byl stavitelem vodovodů a pracoval jako c. a k. mechanik pražské městské vodárny.
Josef Božek si při pracích na pražské staroměstské vodárně přivodil těžký zápal plic a ve věku pouhých třiapadesáti let 21. října 1835 umírá. Byl pochován na Olšanských hřbitovech.
Jeho manželka Josefa zemřela 26. května 1863 ve věku 78 let, přežila manžela o více než 27 let.

V říjnu 2025 si připomeneme, že od úmrtí mechanika, konstruktéra a vynálezce Josefa Božka uplyne už 190 let.

Další informace najdete i na české Wikipedii – zde.