Josef Božek – nešťastný a poněkud zapomenutý tvůrce parního vozu

• Josef Božek (polsky Józef Bożek) se spolu s Georgem Stephensonem proslavil jako konstruktér parního vozu.
• Po mnoho let byl pro historiky záhadou, protože nebylo jasné, zda byl považován za Poláka nebo Čecha.
• Navzdory svému konstruktérskému géniu a mnoha vynálezům, které během svého života vytvořil, zemřel Božek v chudobě a osamělosti.

Polák z Těšínského Slezska

Józef Bożek (česky Josef Božek) se narodil v roce 1782 ve vesnici Biery u Bialé v Těšínském Slezsku jako syn místního mlynáře. Od dětství projevoval zájem o vynálezy a experimentování.
Jeho vášně se nejprve soustředily na mlýnská kola, kterými se z pochopitelných důvodů obklopoval. Pak si talentované dítě začalo vyrábět vlastní hodiny ze dřeva.

V roce 1803, ve věku 21 let, odešel mladý Božek studovat – nejprve do Brna (matematika), poté do Prahy (filozofie). Během tohoto období se živil koníčkem, který si vypěstoval v mládí. Opravoval tedy hodiny, ale také si osvojil výnosnou dovednost rytí pečetních prstenů.

Jeho studium, zejména filozofické, však pro něj nebylo příliš plodné.
Mladý konstruktér už věděl, že jeho skutečným povoláním je mechanika. František Josef Gerstner, profesor pražského Vysokého učení technického, mu pomohl splnit si jeho sny, a to i přes velmi nízké výsledky. V roce 1805 byl Božek zaměstnán na této univerzitě jako mechanik a hodinářský mistr.

Právě na tamním Polytechnickém institutu Józef Bożek skutečně roztáhl svá křídla.
Tam si založil vlastní síň vynálezů, kde zkonstruoval díla jako přesné hodiny, protetické ručičky, brusku na zrcadla a automatický tkalcovský stroj. Idolovy návrhy sloužily jako prototypy pro mnoho společností. Talentovaný mladý muž navrhl například železniční vagóny, které si nechala vyrobit rakouská ocelárna v Mariazellu.

Pára v pohybu

Největším snem, touhou a přáním Józefa Bożka bylo pracovat na parním vozidle a zkonstruovat takový inovativní vynález. Toho se podařilo v roce 1815, kdy důmyslný tvůrce vytvořil první parní kočár na evropském kontinentu. O dva roky později navrhl parní stroj. Je zajímavé, že Bożek byl prvním Polákem, který byl zodpovědný za parní mobil, tedy vozidlo s parním strojem. Projel s nimi pražskými ulicemi, čímž způsobil pořádnou senzaci.

Bożek však nevěděl, že již v roce 1814 jiný vynálezce, Angličan George Stephenson, vynalezl svůj vlastní prototyp parního stroje. A byl to právě on, kdo měl široký ohlas po celém světě.

Boží vozidlo – co ho odlišovalo?

Parní vůz Józefa Bożka byl v každém ohledu jedinečný. Připomeňme si, že tehdejší „auta“ byla poměrně velká a vyžadovala obsluhu více osob. Další konstrukční výzvou u těchto strojů byl obrovský – i na místní poměry – motor. Navzdory těmto obtížím byla dosažitelná rychlost pouze 18 kilometrů za hodinu.

Božkův vynález se ukázal jako průlomový, protože od té doby se řízení vozidla účastnil pouze jeden člověk, nikoli několik lidí. Kromě řidiče se v mobilu vešly i dva cestující – a to i za relativně pohodlných podmínek. Kromě toho se zvýšila i rychlost, s jakou se dalo cestovat. Bylo to až 45 kilometrů za hodinu. Vzhledem k počátku 19. století byla tato hodnota skutečně impozantní.

Polsko-britská válka o vstup do kánonu legend

Průlom v pozemní dopravě má ​​dva otce. Prvním z nich je Józef Bożek, o kterém je psáno zde. Ale ve skutečnosti se o George Stephensonovi mluví mnohem častěji. Co vedlo Brita, a ne Poláka, k vstupu do panteonu výjimečných vynálezců?

V první řadě si musíme uvědomit, že habsburská monarchie – ačkoli byla spojována s nádherou – byla ve skutečnosti ekonomicky zaostala. Situace byla jiná na Britských ostrovech, které byly koneckonců „vlastí“ vynálezů páry. Tamní instituty a vlády se nebály investovat do tohoto typu inovací, protože v nich viděly nejen potenciál pro lidstvo, ale i příležitost obohatit se. A v důsledku pozdějších problémů na mezinárodních trzích britští průmyslníci zoufale hledali levnější dopravní prostředek než cestování na koni (kvůli příliš vysoké ceně krmiva) a byli připraveni do něj značně investovat.

Za druhé, překážkou byly politické a komunikační otázky. Velká Británie byla v té době blokována Napoleonem Bonapartem. Informační „hranice“ se proto nevyhnutelně objevila. Některé informace se na kontinent nedostaly, takže Bożek se prostě zpozdil. Přes malý věkový rozdíl mezi oběma vynálezci (Wyspiarz byl o rok mladší) a relativně krátký časový interval se ukázalo, že iniciátorem byl Stephenson.

Třetím problémem byly známosti. Zlomyslní věří, že o úspěchu Brita rozhodly konexe, nikoli časová perspektiva. Říkalo se, že znal bohaté mecenáše. Polák z Těšínského Slezska však takovou výsadu neměl, takže neměl právo prorazit.

Až do poloviny 30. let 20. století se Józef Bożek projevoval jako pracovitý, ale bohužel nedoceněný umělec. Zároveň si jeho téměř současník a geniální muž George Stephenson užíval slávy a bohatství.

Polák nebo Čech?

Ačkoli sám Bożek o své etnické identitě nikdy nepřemýšlel, historici ano. Byli to oni, kdo navrhli spor o to, kdo byl vlastně designérem: Polák nebo Čech? Kterému národu se to připisuje?

Většina zdrojů uvádí, že Józef Bożek byl Polák, narozený v polské rodině, ačkoli v Těšínském Slezsku. V té době podléhalo habsburské monarchii a přímo sousedilo s dnešní Českou republikou. Navíc velká část obyvatel těchto oblastí mluvila plynně česky. Badatelům zabývajícím se Božkovým životem jistě nepomohla ani skutečnost, že Božek strávil většinu svého života v Praze. Všechny jeho vynálezy vznikly tam. V tomto městě také ukončil svůj život.

Podceňovaný génius

Polský inženýr z Těšínského Slezska zasvětil svým vynálezům prakticky celý svůj život. Nikdy se však netěšila popularitě, kterou by si v průběhu desetiletí zasloužil. Ani Poláci, ani Češi neměli o financování jeho projektů zvláštní zájem. Ani po své smrti nebyl připomínán jako první konstruktér parního kočáru, protože ho časově i popularitou předběhl talentovaný současník z Britských ostrovů.

Bohužel, okolnosti jeho života přispěly k tomu, že Bożek upadl do zapomnění a chudoby. Požár lodi a četné potíže ze strany nesympatických úředníků (např. nedostatek povolení k demonstrační jízdě autem z Prahy do Vídně) snížily „marketingový potenciál“ vynálezů. Celkem jich bylo 29 – záznam o tomto počtu byl nalezen v matrice kněze. Sršeň. Mezi nejúžasnější, kromě zařízení poháněných párou, patřil například lodní katapult.

Božek zemřel v zapomnění, osamělosti a chudobě v roce 1835, po 53 letech života. Dnes, více než půl století po jeho smrti, se však stále více mluví o tom, že by mu měla být navrácena sláva, kterou si zaslouží. Například mnoho českých ulic a vědeckých ústavů je dnes pojmenováno po Božkovi. V Polsku je tento vynálezce ceněn spíše lokálně a regionálně než celostátně.

Další informace najdete i na české Wikipedii – zde.