- Průmysl
- Technologie

Věděli jste, že…
Abyste se stali jednou z největších automobilových ikon, nemusíte být geniálním vynálezcem. Ačkoli Henry Ford nepatentoval žádnou průlomovou technologii, poskytl silný impuls začínajícímu automobilovému průmyslu. Fordův příběh se sice může lišit od toho, co běžně nazýváme americkým snem, ale jeho myšlenky umožnily splnit odvážné sny tisíců obyčejných lidí.
Ačkoli se tento příběh odehrává v Americe, nevypráví o muži, který se dostal z chudiny k bohatství. Henry Ford se narodil 30. července 1863 do rodiny bohatých farmářů. Byl prvním ze šesti dětí, které se narodily Mary Litogotové belgického původu a Williamu Fordovi irského původu.
Ačkoli se mladý Henry mohl věnovat farmaření, nedychtil po práci na venkově. Zajímala ho mechanika a hodlal se v tomto oboru vzdělávat. Od 12 let trávil každou volnou chvíli v malé strojírenské dílně. Právě tam o tři roky později postavil svůj první parní stroj! V šestnácti letech se přestěhoval do Detroitu, kde se stal učedníkem u strojníka.
Henry Ford se ale neomezoval pouze na jeden obor. Své dovednosti zdokonaloval také pod vedením… hodinářů. Jako bystrý pozorovatel rychle vyvozoval závěry a hledal nová řešení. Ačkoli se jeho myšlenka masové výroby cenově dostupných hodinek pravděpodobně nikdy neuskutečnila, znovu se objevila v trochu jiné podobě. Ford nějakou dobu provozoval také… pilu. V roce 1891 začal pracovat v detroitské společnosti Edison Illuminating Company. Talent ambiciózního technického nadšence byl rychle rozpoznán. Majitelé jmenovali Forda hlavním inženýrem.
Přelom 20. století byl dobou rychlého rozvoje automobilového průmyslu. Henry Ford nemohl tuto skutečnost ignorovat. V roce 1896 navrhl svůj první automobil. Byla to čtyřkolka – jednoduché čtyřkolové vozidlo, které se trochu podobalo jízdnímu kolu, ale bylo poháněno motorem. V následujících letech se Ford zaměřil na navrhování závodních vozů a dokonce se ujal role jezdce rallye. V roce 1901 dosáhl přesvědčivého vítězství, když porazil šampiona Alexandra Wintona, který skončil až za ním.
Práce pro někoho jiného nebyla vrcholem Fordových ambicí; chtěl se své vášni pro motorismus věnovat sám. V roce 1899 založil s několika dalšími společnost Detroit Automobile Company. Neshody s partnery ho rychle donutily odejít. Jeho druhý pokus o podnikání byl také neúspěšný. Není však bezdůvodné, že se říká: „Do třetice už je to štěstí.“ Další podnik, do kterého se konstruktér pustil, se jmenoval Ford Motor Company.
Fakt, iż Ford posiadał jedynie 25,5% udziałów i władzą w przedsiębiorstwie musiał się dzielić z 11 inwestorami, nie pozwolił na urządzenie firmy w pełni po swojemu. Upór i konsekwencja w działaniu pozwoliły mu jednak na stopniowe zwiększanie wpływów. W roku 1906, czyli trzy lata po założeniu Ford Motor Company, konstruktor dysponował już pakietem kontrolnym – posiadał bowiem 58,5% udziałów. Firma w całości przeszła w ręce rodziny Fordów w roku 1919. Na zakup brakujących akcji przedsiębiorca musiał wyłożyć, bagatela, 105 568 858 dolarów!
Początkowo produkcja aut w fabryce Forda raczej niewiele różniła się od tego, co praktykowały konkurencyjne firmy motoryzacyjne. Pojazdy składane były z części zamówionych w innych fabrykach. Moce przerobowe niewielkiego zakładu, pozwalały na produkcję jedynie kilku samochodów dziennie. Ponoć sam wiceprezes i główny inżynier Henry Ford osobiście sprawdzał każdą maszynę, czego dowodem były własnoręczne podpisy składane na dokumentach. Przy niewielkiej produkcji, było to możliwe.
Konstruktor kolejnym modelom opuszczającym mury jego fabryki nadawał następną literę alfabetu. W roku 1903 na rynek trafił Ford A. Założyciel fabryki wciąż jednak badał preferencje klientów. Sukcesy modeli tańszych i słaba sprzedaż luksusowego modelu “K” dawały sporo do myślenia.
Przełomowy okazał się rok 1908, gdy Henry Ford zaproponował Amerykanom najtańszy z dotychczasowych modeli. Od tego momentu postawił wszystko na jedną kartę, rezygnując z produkcji innych wersji, poza rzeczonym Fordem T.
Druga – znacznie istotniejsza część tej motoryzacyjnej rewolucji miała miejsce wraz z reorganizacją wprowadzoną w zakładzie. Przedsiębiorca z Detroit podzielił proces na etapy i jako pierwszy stworzył w swojej fabryce linię produkcyjną. Ruchoma taśma, przy której stali pracownicy i system trzech zmian, gwałtownie podniosły wydajność. Efekt? Nowy Ford T zjeżdżał z linii produkcyjnej co… dziesięć sekund! W ciągu 12 miesięcy liczba aut, które trafiły na rynek, sięgnęła 2 milionów egzemplarzy. Już w roku 1914 co drugi samochód na świecie posiadało znaczek Forda. Do roku 1927, kiedy to zamknięto produkcję, fabrykę opuściło 15 milionów sztuk legendarnego modelu.
Co stało za tak olbrzymią popularnością tej wersji? Wprowadzenie systemu masowej produkcji pozwoliło znacznie obniżyć cenę. Ford T kosztował zaledwie 260 dolarów, a do tego amerykański przedsiębiorca wprowadził system sprzedaży ratalnej. Te wszystkie udogodnienia sprawiły, że wynalazek, z którego dotąd korzystali najbogatszy, trafił “pod strzechy”. Samochód nie był już tylko wyznacznikiem luksusu. Stał się środkiem komunikacji, z którego korzystały rzesze mniej zamożnych robotników.
Henry Ford zmarł 7 kwietnia 1947, przeżywszy 84 lata. Jego śmiała wizja pomogła spełnić marzenia wielu Amerykanom, ale też przyczyniła się do zmian na różnych płaszczyznach życia społecznego. Masowa produkcja i system ratalny – to pomysły, które podchwycone zostały przez innych. Zwiększyły one dostępność dóbr, które bez tego dla wielu osób byłyby nieosiągalne. Fakt, że Henry Ford zmotoryzował Amerykę, w niebagatelny sposób wpłynął na kształt i granice współczesnych miast. To właśnie za sprawą wysokiej dostępności Forda T. mieszkańcy zaczęli zasiedlać obrzeża metropolii. Oddalenie od zakładów pracy i szkół przestało być już problemem.