Giuseppe “Nuccio” Bertone

Věděli jste, že…

• Firma Bertone začínala s výrobou kočárů a povozů.
• Rozšířené používání samonosných karoserií přispělo k bankrotu mnoha malých továren.
• Alfa Romeo Giulietta Sprint byla původně určena výhradně pro výherce loterie.
• Stejné studio navrhovalo jak sportovní vozy (např. Lamborghini Jarama, Maserati Khamsin), tak i auta pro „průměrného člověka“ (Volkswagen Polo, Škoda Favorit).

Ačkoli sportovní vozy vypadají velmi odlišně od běžných aut, je možné, že byly navrženy na stejných rýsovacích prknech. Toto je příběh Giuseppe „Nuccia“ Bertoneho – muže, který spoluvytvářel estetické kánony, jež v automobilovém průmyslu dlouhodobě převládají.

Podnikání italského koláře

Giuseppe Bertone, známý jako „Nuccio“, se narodil v Turíně 4. července 1914. Byl synem podnikavého koláře Giovanni Bertoneho. Když se Nuccio narodil, jeho otec již dva roky provozoval firmu na výrobu kočárů a bryček. V počátečních letech firmy zaměstnával pouze tři lidi. Mladý „Nuccio“ mohl od útlého věku pozorovat práci svého otce. Oficiálně nastoupil do firmy v roce 1933. V té době už koňské povozy ztrácely pozice a společnost spolupracovala s italskými automobilovými značkami Fiat a Alfa Romeo.

Jeden podvozek, různá auta

Syn převzal rodinný podnik po svém otci krátce po válce. Rodinná firma Bertone byla v té době jednou z desítek malých firem působících v Itálii, které vyráběly karoserie automobilů. Jaký byl smysl tohoto podnikání? Automobilky často vyráběly pouze podvozky vybavené motory a komponenty. Společnosti jako Carrozzeria Bertone připravovaly „vršek“. To umožňovalo stavět na stejném podvozku vozy s různým vzhledem a funkcemi.

Naděje v designéra

Zlatý věk firem, které se živily výrobou karoserií, pominul s rozsáhlým rozšířením samonosných karoserií. Když se Fiat na přelomu 40. a 50. let 20. století rozhodl pro toto řešení, začaly hromadně krachovat firmy podobné té, kterou řídil Giovanni Bertone. Náš hrdina však nehodlal nečinně přihlížet. Situace se zdála beznadějná, ale rozhodl se riskovat. Nedávno si najal mladého designéra Franca Scaglioneho, v jehož talent měl plnou důvěru. V domnění, že krásné auto musí najít svého kupce, použil své poslední zbývající peníze na nákup tří podvozků, které vybavil dvěma verzemi karoserií navrženými jeho zaměstnancem. Tato unikátní vozidla okamžitě dal do prodeje. Doufal, že tato „návnada“ naláká potenciálního investora a pomůže zachránit firmu.

Kolo štěstí se otáčí

Život je plný náhod, proto je dobré mít trochu štěstí. Nuccio Bertone rychle našel kupce. Aby si zajistil financování a tak udržel své podnikání nad vodou, rozhodl se být tvrdým vyjednavačem a řekl klientovi, že musí koupit oba vozy, protože je jednotlivě neprodává. Představte si jeho překvapení, když si kupující objednal… 100 kusů od každého ze dvou vystavených modelů! Kupujícím se ukázal být Stanley Arnolt, bohatý chicagský podnikatel a milovník evropských automobilů. Dovážel vozy vyrobené na Starém kontinentu na americký trh a byl distributorem značek jako Aston Martin, Rolls-Royce a Bristol. Tomu se říká šťastný souběh okolností!

Peníze a sláva

Smlouva, kterou Nuccio Bertone podepsal se Stanleym Arnoltem v roce 1952, umožnila italskému podnikateli znovu se postavit na nohy a nastartovat dlouhou řadu úspěchů. Ačkoli z technických důvodů Bertone dodal pouze polovinu z 200 objednaných kusů, Američan zadal další objednávku na 500 kusů nového modelu. Jednalo se o sportovní vůz Arnolt-Bristol, speciálně navržený pro tuto příležitost. Spolupráce s Arnoltem přinesla Bertonemu ještě něco jiného – významnou publicitu. Firma Carrozzeria Bertone již nebyla anonymní společností.

Nejen pro vítěze

Další průlom nastal v roce 1954, kdy lidé z firmy Alfa Romeo oslovili Bertoneho se žádostí o návrh sportovního vozu. Pro italskou automobilku se jednalo o klíčový projekt, který měl rozhodnout o budoucnosti společnosti. Značka, známá svými luxusními modely, byla nucena oslovit méně bohatou klientelu, ale postrádala finanční prostředky na zahájení výroby takového modelu. Jako státní podnik disponovala „nástroji“, které soukromé subjekty neměly k dispozici. Finanční prostředky se měly získávat prostřednictvím loterie a aby loterie přilákala Italy, musela nabídnout atraktivní ceny. Bertone dostal za úkol navrhnout sportovní verzi vozu pro výherce loterie. Výsledkem byl vznik modelu Alfa Romeo Giulietta Sprint. Tato verze se ukázala jako natolik úspěšná, že limitovaná série pro šťastné výherce nestačila; model se dostal do sériové výroby.

Od sportovních aut po sedany

To vyvolalo lavinu objednávek. Bertoneho kontaktovali zástupci nejznámějších značek. Ještě v 50. letech 20. století přicházely četné objednávky od Fiatu. V 70. letech portfolio společnosti už zahrnovalo sportovní vozy jako Lamborghini Jarama a Maserati Khamsin, ale i vozy pro každodenní použití, jako například Volkswagen Polo a Volvo 262. V následujících desetiletích patřily mezi klienty italského studia značky jako Citroën (modely: BX, XM, ZX, Xantia a Berlingo) a Škoda (Favorit, Felicia). Jak vidíte, rozmanitost byla značná.

Soumrak říše

Giuseppe „Nuccio“ Bertone vytvořil skutečné automobilové impérium, které ovládalo značnou část trhu. Ačkoli ne každý toto jméno zná, každý den potkáváme vozidla navržená specialisty pracujícími pro italské firmy nebo inspirovaná těmito modely. Nucciova smrt 26. února 1997 však znamenala začátek konce. Vdova po Giuseppe Bertonem nedokázala firmu sama řídit a v roce 2014 byla nucena vyhlásit bankrot. Tím skončila jedna éra v historii automobilového průmyslu.

Portrét použitý v článku zobrazuje Giovanni Bertoneho (vlevo) se svým synem Giuseppem „Nucciem“ Bertonem (vpravo).